James Cameron – Tvůrce nesmrtelných charakterů

Terminator 1 a 2 nebo Aliens jsou filmy, které jsou součástí mě. Nejsou to pro mě pouze dobře udělané bijáky, ale totální masterpiecies, nostalgie a část mého života. Jestli mi něco perfektně zpestřilo dětství, tak to mimojiné byly tyto tři filmy.

Když začnu přemýšlet nad tím, co pro mě dělá kvalitní film, tak si myslím, že jeden z těch prvků je, že i po několika letech ve mně zůstávají vzpomínky na hlavní postavy. Což se moc často neděje, vzhledem k tomu, že si většinou ani nepamatuji většinu filmů co jsem viděl. Přesto všechno je ale pár bijáků, které mi zůstaly v hlavě právě i díky postavám, a to i třeba po třiceti letech. A právě proto jsme teď tady, abychom se podívaly na nejlepší postavy vizionáře Jamese Camerona.

Michael Biehn – Klaďas, tvrďák a předchůdce Sama Worthingtona

Řekl bych, že jeden důvod, proč jsou Cameronovy postavy tak zapamatovatelné, je ten, že se většinou drží klasických archetypů různých druhů životních postav a zároveň do nich dokáže vybrat dobré herce. Skoro bych řekl, že na to má jakousi intuici, což se ne vždy režisérům daří. Zde bych chtěl zmínit jeden a ten samý archetyp – klaďase, drsňáka, přirozeného vůdce a dobrého vojáka, kterého hned dvakrát ztvárnil Michael Biehn. Poprvé jsme ho mohli vidět v Terminatorovi 1, kde hraje vojáka z budoucnosti, který má zachránit Sarah Connor a následně v Aliens jako desátníka Hickse. V obou případech je to podle mě úplně ten samý charakter, akorát postavený do jiného universa. Je pravda, že Hicks byl oproti Kylovi více frajer a machýrek. Nepochází totiž z nukleární budoucnosti, která ho poznamenala, ale z té, která pro lidstvo dopadla ještě relativně dobře. Oba dva charaktery se ale dostávají do stejného bodu, když mariňáci v Aliens zažijí první útok. V ten moment se z Hicksa stává voják, který stejně jako Kyle pociťuje tíhu situace, snaží se zachovat chladnou hlavu a přesto zvládá tento tlak celkem dobře a profesionálně. Do určité míry bych řekl, že charakter Hickse nám může připomínat archetyp staršího, dospělého bratra, který se odstěhoval od rodičů, ale zároveň není ještě tak zkušený jako starší člověk, ale něco už ze života zažil. Tento brácha ví, jak vyzrát nad rodiči, jak se vyplížit z domu, aby ho nechytili, nebo jak se udržet od průšvihu. Tohle je podle mě důvod, proč si tolik lidí oblíbilo Hickse nebo Kylea Reese. I přes tvrdou skořápku soustředěného, unaveného vojáka je v něm v prvé řadě dobrák a spolehlivý pomocník, což není samozřejmost. Myslím, že spousta z nás tyto vlastnosti oceňuje a ráda je sleduje.

Sarah Connor – od křehké dívky k nekompromisní bojovnici

Řekl bych, že pro každého z nás je fascinující sledovat změnu člověka, zvlášť když ji provázelo několik let absence této osoby, a tedy nemožnost vidět průběh změny. Abych řekl pravdu, tak Sarah Connor z prvního dílu mi nijak výrazná nepřišla, ale když prvního Terminatora spojíme s druhým, tak je fascinující sledovat kam až její charakter zašel. Z obyčejné holky, které spadl osud celého lidstva do klína se po událostech první dílu vytratila veškerá něžnost a nezkušenost. Stal se z ní člověk, který přišel o všechny radosti života, naučil se militarismu a trochu mu i hráblo. Narozdíl od Hickse nebo Hudsona z Aliens si nemyslím, že Sarah je nějaký typický archetyp člověka nebo hrdiny, kterého bysme byli zvyklí sledovat. Je to ženská, která je zahnaná do svých limitů a která pro ochranu svého syna udělá úplně vše. S Ellen Ripley je to zároveň feministická hrdinka, kterých v té době až tak nebylo a podle mě jedna z nejvýraznějších filmových ženských akčních hrdinek té doby. Vyobrazení upocené Sarah s brokovnicí, vestičkou a pořádně nasraným výrazem ukazuje, že akční hrdinkou může být jasně i žena (což v té době nebylo běžné jako teď) a myslím, že James Cameron tím byl celkem průkopníkem. Skvělý následný posun můžete vidět v jednom z pokračování Terminator: Dark Fate, který neměl sice úspěch, ale Sarah tam byla vyzobrazená perfektně. Plná jedu z toho, co se jí v životě stalo, nechuti, ironie a pomsty. V Dark Fate jí okolnosti ukázaly, že život není fér a že to jediné co nám občas zbývá je přežít a najít si nějaký účel. I proto si myslím, že byla Sarah v Dark Fate tak vychvalovaná a podle mě tím také ukradla film Arnoldovi. Ikdyž film nefungoval jak měl a Cameron se jen spolupodílel na scénáři, tak příběh jejího charakteru byl perfektní. Myslím, že jeden z důvodů, proč si tolik oblíbíme některé charaktery je ten, že s němi empatizujeme a ikdyž je Terminator sci-fi a spoustu situací nikdy nezažijeme, tak hodně z nás ví, jak bolí ztráta člověka nebo jaké je to být v psychicky v háji. Proto je pro mě charakter Sarah Connor geniální. Má některé vlastnosti, které prožijeme a zároveň je postavena do zajímavého světa, kde bojuje pro budoucnost lidstva.

Šašek a drsňák s dobrým srdcem

Měli jste ve třídě toho spolužáka, který se neustále předváděl, dělal debilní vtipy, házel po učitelkách kousky čehosi, věčně končil na koberečku a tím bavil celou třídu? Tak si tento typ člověk převeďte do Aliens a máte Hudsona. Badass frajírka, který se ve filmu tak trochu připosral, ale přesto všechno si zároveň zvládl udržet kvalitu mariňáka.

William Hudson v podání Billa Paxtona byl geniální charakter. Drzost, debilní vtipy, strach, ale v jádru jakási dobrota. Což vidíme například ve scéně, kdy na Newt utočí facehugger a Hudson se ji společně s Hicksem a dalšími snaží zachránit.

Jak už jsem řekl, práce s charaktery je Jamesovou silnou stránkou a Hudsonova proměna z šaška a posránka na pořádného chlapa potvrdila jedna z nejlepších scén celého filmu s názvem „Futile Escape“. Tuto scénu si Bill Paxton prakticky ukradl sám pro sebe, což věřím, že byl jistě Cameronův záměr a jakási možnost ukázat Hudsonův odchod v tom nejlepším světle. Z ufrfňánka, kterého musel po prvním útoku v obrněném voze uklidňovat Hicks, se stal hláškující maniak, který kosí jednoho aliena vedle druhého. Ten typ člověka, který absolutním hysterickým vystoupením se zbraní jakoby říká, že tohle si k němu nikdo dovolovat nebude. Bravo za vytvoření tak skvělého charakteur.

Vasquezová – Starší verze Michelle Rodrigueze

U Vasquezové z Aliens se zase může vrátit ke klasickým archetypům lidí. Myslím si, že ženských jako je Vasquezová jsme každý zažili několik. Sám si v životě vybavuju pár zmužnělých ženských (Což je pouze  jen jejich věc a je to naprosto v pořádku), které v našem realném světě mají například vztah k tuningu aut, bojovým sportům atd. Což jsou záliby, které se často v naší kultuře přiřazují spíše k mužům. Myslím si, že Vasquezová je přesně ten typ, který by v tomto světě popijel spíše se skupinou kamarádů u nějakého rozdělaného auta před garáží, než trávil čas na plese nebo pedikuře. A tady se dostáváme k tomu, jak si ji Cameron předělal do svého světa, tedy jako tvrdou mariňačku, která není absolutně pozadu co se týká svých mužských kolegů. I zde funguje právě toto propojení z našeho reálného světa a i proto si myslím, že je Vasquezová tak oblíbená a zapamatovatelná skoro po čtyřiceti letech.

Mimochodem, k Vasquezové se Cameron vrátil ještě o 25 let později v Avataru. Nebyla ta to Vasquezová, kterou si pamatujeme a zároveň ani nešlo o ten samý filmový vesmír, ale opět se motáme kolem toho samého archetypu člověku. A tím je Trudy Chaconová, kterou ztvárnila Michelle Rodriguez, tady byla inspirace naprosto jasná.

T-800 – Ultimátní stroj, bezcitný zabiják, člověk

Když budu umírat a budu přemýšlet nad tím, co mě nejvíc ovlivnilo, tak si vzpomenu na Arnolda a jeho Terminatora. Jedná se o naprosto nesmrtelný charakter, který mám v pozadí mé hlavy snad každý den. V životě je pár věcí na které myslíte v podvědomí denně. Je to vaše rodina, nejbližší přátelé, práce a v mém případě je to i pár kultovních filmových charakterů nebo samotných filmových světů. Jeden z těch světů je Terminator a jeden z těch nejsilnějších charakterů je Arnold jako T-800. Myslím si, že T-800 neodpovídá žádnému typu charakteru v našem reálném světě. Minimálně Terminator z prvního dílu nebyl někdo s kým bychom našli nějaké společné vlastnosti. Byl to bezlítostný stroj, který by podle mě nesedl moc hercům. Myslím si, že to co se stalo Terminatorovi osudným, byl Arnold jako herec. Jeho tehdejší neschopnost dobře hrát, vyrýsovaný mačo obličej a obří nabušená postava byla v takové roli předurčena k úspěchu. Jak říkal Hicks v prvním díle „It can’t be bargained with. It can’t be reasoned with. It doesn’t feel pity, or remorse, or fear. And it absolutely will not stop… ever, until you are dead!“, a tak se Terminator choval.

V druhém díle, kdy byl Terminator naopak klaďas a kdy mu restartovali chip, aby mohl samostatně myslet se dostáváme spíše k takovému pozitivnímu charakteru. Terminator už není zlý, snaží se být dokonce vtipný a v průběhu se stává i polidštěný. Což nás od prvního dílu posouvá celkem daleko a vývojem samotného Terminatora se nenudíme. U Terminatora v kombinaci s Johnem je zároveň vidět jakési otcovské pouto, na což naráží i Sarah Connor, když pozoruje Johna a T-800 dávat si placáky. Což je možná další věc, která si kromě dalších spousty super prvků získala hodně diváků. Kdo by nechtěl mít takového otce, staršího kamoše nebo strejdu s kterým zažije takové dobrodružství? Konec filmu, kde  T-800 chápe, proč John pláče v nás zbuzuje empatii vůči stroji, který se musí terminovat.

Po dvojce vzniklo několik dílů, které podle mého stály za nic. Jediný díl, který se mi líbil byl díl na kterém se podílel zase James Cameron. A to byl Dark Fate. Zase jiný model Terminatora, zase Arnold. Tentokrát několik let od ukončení mise se Arnoldovi probouzí vlastní vědomí a T-800 se může rozhodnout jak bude žít. Arnold je už zde pochopitelně poměrně starý (Kůže na T-800 stárne jako lidská) a sám se dostává k tomu, jaký bude jeho život a jaký získá účel. Tento Terminator se naučil žít mezi lidmi a podle toho se i chová. I přestože na začátku filmu (20 let zpět) udělal něco strašného, tak studování lidí a žití mezi němi z něj prakticky udělalo člověka.

Tohle je perfektní vývoj Terminatora z pera Jamese Camerona. Vývoj charakteru na který jen tak nezapomenu.